Rekonstrukce sportovního areálu Střelnice – Jablonec nad Nisou – Vyztužená zemní stěna

V rámci generální přestavby sportovního areálu byl nově vybudován lehkoatletický stadion na místě původního tréninkového fotbalového hřiště. Parametry sportoviště, na kterém je možno organizovat evropské i světové soutěže, vyžadovaly podstatný zábor sousedních pozemků pro rozšíření ploch areálu. Původní hřiště bylo situováno na dlouhodobých svahových navážkách mocnosti 8 – 10m.

Rozšíření figury původního násypu je realizováno bočním přísypem do zazubeného původního terénu. Výška přísypu je, vzhledem ke svažitosti terénu, mocná až 14m. Z prostorových důvodů bylo nutno svahy maximálně nastrmit – spodní část, s lícovým obkladem ve sklonu 20:1, vrchní část určená k ozelenění ve sklonu 70o  od vodorovné.

Původní záměr investora, vybudování opěrných zdí vysokých až 14m, byl revokován podle návrhu autora na systém vyztužených zemin. Novodobá progresivní technologie přinesla nejenom úsporu cca 50 % stavebních nákladů, ale byla i daleko citlivější k začlenění do okolního intravilánu. Z původně navrhované pohledové betonové plochy o velikosti cca 2 100 m2 zůstalo po změně návrhu cca 800m   v provedení z prefabrikovaných betonových tvárnic (štípané KB bloky), zbytek ploch bude časem úplně překryt vegetačním systémem.

Technicky se jedná rozsahem i koncepčním řešením o v Česku ojedinělou stavbu. Zkušenosti s chováním přísypového tělesa nebylo možno převzít z obdobných návrhů. Z toho plynuly značné nároky na správný výpočtový model pro řešení, zajišťující dlouhodobou statickou stabilitu a minimální deformace povrchu hřiště, na němž nebyly, po pokládce povrchu dráhy, připuštěny prakticky žádné výškové poklesy.

Tento model byl po celou dobu výstavby monitorován jednak dvěma vloženými extentometry ke sledování protažení výztuží a jednak dlouhodobou přesnou nivelací výškových pohybů tělesa. Obě tyto metody potvrdily vhodnost návrhu a prokázaly dostatečné pevnostní rezervy v navržených výztuhách i ukončené sedání tělesa před pokládkou povrchu dráhy. Celkové sednutí zemního tělesa vysokého 14 m dosáhlo po 12 měsících  10mm, z toho 6 – 7mm proběhlo do 3 měsíců po vybudování násypu, poslední 3 měsíce těleso přestalo sedat.  Po výšce jsou zřízeny horizontální lavice pro možnost ozelenění svahu.   Staticky se jednalo o stabilizaci svahu pomocí vyztuženého násypu s netuhým obkladem. Líc je ve spodní části opevněn betonovými bloky, ve vrchní ocelovou sítí ze systému Maccaferri  – green Terramesh. Výpočtově bylo nutno řešit externí i interní stabilitu svahu s využitím metody konečných prvků.

Realizace 2004